Jdi na obsah Jdi na menu
 


VMWARE

13. 7. 2006

VMware Workstation patří do skupiny těch nejlepších emulátorů operačních systémů. VMware pracuje jak pod Linuxem tak samozřejmě i pod Windows (Windows NT 4.0, Windows 2000 nebo Windows XP).
Obrázek === http://www.pegasoft.cz/img_novinky/new_velka/wmw.jpg

VMware Workstation – i deset počítačů v jednom

Linux, Windows XP a MS DOS spuštěné souběžně na jednom počítači? Žádný zázrak, pokud máte k dispozici vhodný emulátor OS. VMware dovede navíc vytvářet virtuální hardware včetně vytvoření počítačové sítě mezi virtuálními operačními systémy. Doma poslouží například k testování Linuxu, u velkých firem třeba ke sloučení deseti serverů do jedné krabice.

 

Emulátory osobních počítačů, které umožní na jednom stroji spustit několik různých operačních systémů, jsou poměrně vzácným zbožím. Když pomineme aplikace Wine a Win4Lin umožňující spouštění aplikací pro Windows pod Linuxem, v praxi existují pouze dva skutečně rozšířené produkty. Jedním z nich je Virtual PC, které před časem odkoupila společnost Microsoft, druhým potom rodina produktů VMware stejnojmenné společnosti, která nyní patří ke skupině EMC. Protože Microsoft stále pracuje na nové verzi Virtual PC, podívali jsme se zatím na nabídku VMware a vyzkoušeli funkce VMware Workstation na vlastní kůži.

Tři a půl produktu

VMware nabízí tři základní produkty, které se liší svými schopnostmi, cenou a samozřejmě cílovou skupinou uživatelů. V praxi to znamená, že VMware nabízí dva serverové produkty doplněné o nadstavbu pro podporu víceprocesorových serverů a jeden produkt pro osobní počítače a pracovní stanice, na nichž je vyžadována dostupnost většího počtu operačních systémů nebo jejich nastavení.

Desktopová verze a VMware Server GSX ke svému provozu potřebují hostitelský operační systém, kterým mohou být Windows a Linux. ESX Server pak obsahuje vlastní operační systém založený na Linuxu, který má zvýšit bezpečnost a stabilitu serveru. Pro ESX Server je potom dostupný také doplněk Virtual SMP, který virtuálním strojům umožňuje přímo přistupovat k více reálným procesorům.

Proč a nač?

Virtualizace v oblasti serverů přináší podle nejrůznějších benchmarků a studií hned několik výhod, tou hlavní je lepší využití hardware, který je k dispozici. Průměrná hodnota zvýšení využití serveru při nasazení virtualizačního řešení, tedy běhu několika virtuálních serverů na jednom hardware, je 15 %, ale v některých případech může dosáhnout až osmdesátiprocentní hodnoty.

Druhou výhodou na serverech je vyšší dostupnost serverů a jejich případné snadné nahrazení nebo upgrade, který proběhne jen přidělením většího dílu dostupných prostředků, například operační paměti nebo procesorů. Oddělení jednotlivých virtuálních strojů od sebe zvyšuje bezpečnost a stabilitu systémů, komunikace mezi jednotlivými operačními systémy probíhá prostřednictvím virtuální počítačové sítě, kterou lze monitorovat a chránit firewally.

V případě desktopů jsou modely nasazení jiné. Jednou z možností je nasazení tam, kde chcete souběžně využívat dva operační systémy. Jednodušším řešením je využití bootmanažerů a instalaci dalších operačních systémů na vlastní oddíly na pevném disku. Virtualizace může ale pomoci tam, kde rozdělení disků není možné nebo žádoucí. Specifickou oblastí nasazení jsou vývojáři, kteří pracují na více platformách nebo služby technické podpory, které pracují s více platformami a čekání na restart PC způsobuje problémy. Odskok z Windows do Linuxu nebo přepínání mezi různými distribucemi a verzemi těchto systémů je v případě virtualizace v podstatě jen otázkou spuštění aplikace.

Jak to funguje?

Virtuální PC neboli emulace systému IBM PC na běžném osobním počítači pracuje na dvou úrovních, první využívá hostitelský operační systém, na kterém běží takzvaná virtualizační vrstva (emulátor) jako jedna z aplikací. Tato virtualizační vrstva potom spouští virtuální PC, kterým stejně jako BIOS reálnému počítači řekne, jaké prostředky jsou k dispozici – velikost disku, operační paměť, síťové a grafické karty a podobně. Jednotlivé virtuální počítače potom spouštějí nainstalovaný operační systém nezávisle na hostitelském operačním systému. V druhém případě pracuje virtualizační vrstva přímo s hardware, čímž se zvyšuje využití dostupného hardware, například u paměti tak ušetříte objem RAM, který pro svůj běh potřebují Windows.

 

VMware doma

Práci s VMware Workstation si může vyzkoušet každý, přestože jde o komerční software s cenou 189 dolarů. Společnost VMware totiž od počátku svého působení nabízí třicetidenní možnost aplikaci vyzkoušet.

Instalace samotného VMware pod operačním systémem Windows je naprosto bezproblémová, stejně jako je pro zběhlého uživatele Linuxu jednoduchá instalace linuxové verze tohoto produktu. Po nainstalování je uživatel vyzván k vytvoření svého prvního virtuálního počítače. V tomto úkolu vám bude pomáhat průvodce, který doporučí konfiguraci podle typu operačního systému, který budete chtít provozovat. Přednastavena je konfigurace pro několik distribucí operačního systému Linux, většinu verzí MS Windows a Novell Netware. Další možností je volné vytvoření konfigurace podle našich specifických nároků.

 

Virtuálnímu počítači je možné přidělit i hardware, který fyzicky není přítomen jako je SCSI řadič disku nebo síťová karta. Přidělit lze také několik optických mechanik, a to jak fyzicky přítomných tak virtuálních v podobě připojení obrazu CD uloženého na pevném disku hostitelského počítače. Nastavení sítě je dalším krokem, který umožní komunikaci virtuálního stroje s hostitelským operačním systémem a samozřejmě také okolním světem. Při nastavení NAT už jsou ale potřeba technické znalosti nastavování sítí, které drtivá většina domácích uživatelů nemá.

Posledním bodem je nastavení velikosti harddisku, který se projeví vytvořením souboru na pevném disku v místě, které určíte. Zde nabízí VMware dvě možnosti, automaticky nabízenou je možnost zvětšovat tento soubor tak, jak bude naplňován "disk" virtuálního počítače při instalaci operačního systému a aplikací. Druhou variantou je vytvoření souboru s maximální velikostí, což trvá déle.

 

Po nastavení hardware vyzve VMware k uložení konfiguračního souboru, tento konfigurační soubor při zkopírování do jiné instalace VMware umožní spuštění identického virtuálního počítače. Zkopírováním konfiguračního souboru a datového souboru potom můžete snadno přenášet svůj virtuální počítač mezi reálnými počítači, jen může být nutné upravit nastavení sítě a dalšího hardware, což je kdykoliv možné díky přehlednému ovládacímu rozhraní.

Instalujeme Linux na Windows

Jedna rada pro začátek – instalovat cokoliv na počítači, kde už vám běží nějaká virtuální služba, není rozumné. Pokud tedy používáte třeba Daemon Tools, rozhodně tuto aplikaci deaktivujte. Poté vložte do optické mechaniky, kterou jste přidělili virtuálnímu počítači, a ve VMware tento virtuální stroj spusťte. Nejprve se zobrazí úvodní obrazovka s možností nastavení BIOSu, které však není nutné, systém v základním nastavení startuje z CD, takže najde instalační médium a zahájí instalaci. V našem případě jsme se pokoušeli nejprve nainstalovat Lindows OS 4.5, ale instalace trvala velice dlouho a přestože nakonec proběhla korektně, po restartu systém nenaběhl, zastavil se velice brzy po startu a neustále přepínal numlock a capslock na klávesnici hostitelského stroje. Nejspíše se mu nelíbila bezdrátová klávesnice s přijímačem na USB.

 

Druhý pokus jsme podnikli s novinkou v podobě SuSE Linuxu 9.1 Professional distribuovaný společností Novell. Zde jsme zvolili textový režim instalace a i přes práci s několika instalačními médii netrvala doba instalace o mnoho déle než kontrolní pokus na obyčejném PC bez VMware. Po restartu virtuálního počítače tak již bylo možné spustit SuSE Linux z Windows a pracovat v něm s některými aplikacemi včetně Open Office nebo přístupu na internet. Nebylo ale možné nastavit vyšší rozlišení nebo pracovat s multimédii. Ke zpřístupnění multimediálních funkcí bylo nutné nainstalovat VMware Tools, což je operace, kterou musel provést povolaný "linuxový guru." Pro běžného uživatele jde o ještě náročnější operaci, než je instalace ovladačů grafické karty s podporou 3D akcelerace, a to i přes to, že v nápovědě k VMware je dostupný podrobný popis (v angličtině). Instalace jiné nebo stejné verze Windows je naprosto bezproblémová, stejně jako instalace FreeDOSu.

Mahjong ve Windows XP

Nabídka jednoduchých her je v základních linuxových distribucích bůh ví proč zajímavější než hry dodávané s Windows. Třeba Mahjong nebo poker jsou určitě zábavnější než Solitér. Díky své jednoduchosti krásně pracují i na operačním systému spuštěném pomocí VMware, jakkoliv je toto řešení v době free- a shareware her dostupných v nepřeberném množství krkolomné. Pokročilejší aplikace v podstatě fungují také. Po instalaci VMware Tools lze přehrávat multimédia, ať už MP3 nebo DivX, kancelářské aplikace pracují bez problémů. Zkušenosti z obrácené konfigurace, tedy instalace VMware na Linux jsou v podstatě obdobné.

 

Při běžné práci není na dnešním průměrném počítači vybaveném nadprůměrným 1 GB MB RAM v podstatě znát zpomalení způsobené virtualizací. Pokud je k dispozici méně operační paměti, bude znát častější využití odkládacího souboru. Na hraní náročných her se toto řešení příliš nehodí, ale to také není cílem VMware. Jak už stojí výše – vyzkoušet si ho můžete po registraci na stránkách VMware sami.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář