Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tuneři

15. 7. 2006

Tuneři

Prskavý, bzučivý rámus. V letním vedru tak silný, že automaticky vzhlédnu k obloze, hledaje letadlo. Žádné tam není, jen čisté azuro. Rámus přichází z ranveje, nad níž se tetelí horký vzduch. Mezi špalíry lidí přimáčknutých obličeji na zábradlí letí závratnou rychlostí Opel Corsa. Vpředu dvousetkoňový motor, vzadu dvousetkoňový motor. Problém udržet auto na zemi. Dvojí řazení. Široká prťavá kola. Jinak nic. Stejně jako 30 000 lidí stojím na královéhradeckém letišti. Stejně jako oni jsem návštěvníkem jedné z největších tuzemských TUNING PARTY.

Hlavní silniční tahy k Hradci Králové lemovaly poslední červnový víkend velké oranžové cedule. TUNING PARTY, směruje řidiče nápis ke zdejšímu letišti.

Každý, kdo do svého auta investoval víc, než vydělá, jede podle nich. Nachová, růžová i žlutá autíčka se sníženým podvozkem. Maximálka 150 km/h. Starší audi či BMW. Maximálka 190 km/h. Žluté lamborghini. Bledě modré maserati. Stříbrné Porsche turbo. Maximálka 300 km/h. SPZ jako například ERKAŘ či PETRA. Taky polské, německé a francouzské. Vpředu mračítka dodávající autu zlý vzhled. Vzadu chromované výfuky, dodávající autu zlý zvuk. Místo zadních sedadel hi-fisoustava, dodávající autu ještě zlejší zvuk než výfuk.

Uvnitř velmi často muži s tetovanými pažemi, jejichž fyziognomie několikanásobně překračuje vnitřní kapacitu auta. Vedle

V?dy zleva: Michal Felger, 22, Lenka Jakubovi?ková, 22, Vojta Kubí?ek, 22, Darina Jakubí?ková, 17, Mí?a Dostálová, 19, Michal Ludvík, 21, Jirka Diví?ek, 22, Radek Be?ka, 21, David Dostál, 21, Romana Havelková, 18, Mazda 323F, 80 hodin tuningu, ?koda Rapid, 130 hodin tuningu

Foto: David Kraus

nich velmi často blondýny, jejichž oblečení nesplňuje základní předpisy o minimálním bezpečném zakrytí těla.

 

Po akcích Kryštof určitě druhá největší show na českých silnicích. Cíl cesty: čtvrtý ročník MATADOR TUNING PARTY. Matador myšleno jako pneumatiky, nikoli jako zabiják v koridě.

Důvod cesty: dva dny systematického brutálního ničení aut. Dva dny vystavování aut. Dva dny kempování, grilování, pití piva. Dva dny volby Miss. Dva dny testosteronu, estrogenu, sexu v autě. Dva dny špatné hygieny. Dva dny nákupu nových dílů.

Co se v oficiálním programu tuning party neříká, je, že odsud mnozí neodjedou svým autem. Dobrovolně ho zcela zničí.

I proto sem jezdí.

 

NA PLNÝ PLYN, NA PLNÉ PECKY

 

Psychologie tuningu říká: UKAŽ SE. Ještě před TUNING PARTY pro to nenajdete lepší místo než královéhradecký obchvat. Dopravu tady zpomalují kruhové objezdy, za nimiž se silnice vždy rozšíří do dvou pruhů. Předtím všechny nadržené řidiče s oběma nohama na plynu stáhne do jednoho pruhu. Poté je vypustí ...

Za třetím kruhovým objezdem se na asfaltu válí utržený výfuk. Za čtvrtým stojí v trávě ospoilerovaná Škoda 120. Z jejího motoru se kouří ještě nebezpečněji než z běžné Škody 120. Její majitel se usmívá. Jedno z pravidel tuningu říká: NIKDY nesundávej nohu z plynu.

Všichni ho dodržují i v místě konání tuning party, i když se svým autem jen tak popojíždějí po letištní ploše. Stažená tónovaná skla, ruce se zlatými řetízky venku. "Brrmmm, brrmm, brrmm," je ten zvuk.

Jiné z pravidel tuningu říká: NIKDY nestahuj audio na devítku.

Mnozí zaparkovali svá auta a užívají si, jak si ostatní užívají pohledy na jejich auta. Všechna mají otevřené motory a kufry, aby vynikly zlatě, stříbrně, modře či fialově eloxované trubičky, hadičky či kryty. A samozřejmě i monstrózní bedny, jejichž reproduktory majitelé nonstop a na maximum týrají tím nejhorším technem, jaké můžete posbírat na venkovských diskotékách. Až v podobné kakofonii přijdete na chuť německým SCOOTER.

Majitelé těchto aut striktně nejezdí sprint ani negumují. Zakrátko si to rozdají v jiné disciplíně tuning party - o nejhlasitější hi-fisoustavu.

Ne že by byla milosrdnější než sprint nebo gumování.

Za auty mají jejich majitelé postavené stany. Před nimi grily. Před nimi hradbu z prázdných plechovek piv. Proti narušení soukromí.

"Ty vole, kde je ten s tou škodovkou?" ptá se mladík jiného mladíka. Stejně jako oni stojím s obličejem přimáčknutým do zábradlí kolem ranveje. Stejně jako oni čekám. Pivo v mé ruce má teplotu vody škodovky, jejíž majitel se smál, když uvařil motor.

Poté, co tady před chvílí proburácela dvoumotorová corsa, ranvej zmlkla, přestože za startovní metou je zácpa. Každý se chce dostat do finále sprintu na 400 metrů, ale jen málokomu se to podaří. Adepti na nejrychlejší zničení svého auta se po dvou řadí za startovní čarou.

"A teď uvidíte maserati," oznamuje moderátor sprintu. "Čtyři sta čtyřicet koní, takže se dá očekávat slušný čas ... "

Na startovní čáře stojí modré maserati a bílá Škoda 100.

Než se maserati rozjede, vystřelí bílá stovka vpřed. I v cíli je první.

Po nich jede porsche s felicií. Po nich malá honda s fiatem. V některých autech sedí jen řidič, v jiných se těsnají celé party. Někteří se na trati hecují a gestikulují na sebe, jiní to berou smrtelně vážně.

S výjimkou nejsilnějších aut, která doslova létají, vypadá sprint trapně pomalu. Taky je. Běžných 100 koní působí rychle jen za vlastním volantem a s blonďatou přítelkyní po pravici.

 

KOLIK TI TO JEDE?

 

Nakrátko střižený mladík sedí v tílku na kapotě a pije pivo. Tváří se trochu otráveně, ruce zašpiněné od šmíru. Několik lidí obdivně kouká do jeho auta. Mladík je majitelem dvoumotorové corsy. "Jede tak dvě stě padesát," říká. "Stovku dělám za dva šest. Nevím, kolik jsem do toho dal. Tak dvě stě padesát tři sta tisíc. Orientačně. Nikdy jsem to nepočítal, nezajímá mě to." Vyhraje dneska?

"Dneska asi ne, mám problémy s řazením." Nezeptal jsem se se kterým, dojde mi až po chvíli.

To už ale stojím před bílou stovkou, která porazila modré maserati (jeho majitel si evidentně už na startu rozmyslel, jestli má v Hradci odepsat několik miliónů korun).

"Tak to je jedlý," usmívá se na mě mladík koukající dovnitř stejně jako já. Kromě šestiválce Alfa Romeo umístěného v místě zadních sedaček, volantu a řadicí páky totiž vevnitř nic není.

"Kolik ti to jede?" zeptá se mě.

Přesně tuhle otázku chci položit majiteli žlutého lamborghini parkujícího kousek odsud. Objem 6,2 litru, dvanáctiválec. Dveře jak do letadla. Jestli stojí 13, nebo 20 miliónů, není podstatné. Podstatné je, co jeho majitel dělá na TUNING PARTY v Hradci Králové, když jediné, co je v autě navíc, je přítelkyně sedící s mobilem v ruce na sedadle spolujezdce. Jak může majiteli lamborghini spravit ego závod s dvoumotorovou corsou? V lamborghini se nedá ani - víte co.

Nijak.

Majitel lamborghini se baví jen s majiteli porsche a maserati, stejnou cenovou kategorií. Jejich přítelkyně se spolu nebaví vůbec. Samy sedí v rozpálených autech, která okukují desítky mužů. Zoufale píší esemesky.

Sprint na 400 metrů může někdy být zatraceně dlouhý.

 

BYLO TO DOBRÝ

 

"Můžeš ji dobře koupit v Německu nebo v Anglii," říká mi spokojený čtyřicátník, majitel nádherné cobry s SPZ BA-Cobra. Je z Bratislavy a přijel sem se synem. Tu svou s motorem Ford 2,9 litru koupil za 800 000 korun.

"To je turbo?" ptám se.

"Ne," pousměje se. "Přece nezabiju ten zvuk."

Cobru vyveze z garáže párkrát do roka, něco jako rychlou motorku. Sprintů nebo gumování se samozřejmě s podobným autem neúčastní. Do Hradce přijel z Bratislavy právě kvůli 250 kilometrům tam a zase zpátky. Kvůli zvuku. Kvůli požitku z jízdy.

"To je imageové auto, pro potěšení," říká.

Vlastně ji má místo motorky.

Ne tak Mireček své staré BMW 320. Jezdí - nebo jezdil - s ním pořád. Je to jeho image.

Další z pravidel tuningu říká: GUMUJ, dokud můžeš.

Mirečkovo BMW 320 se zběsile točí na asfaltu dokola, jak jeho majitel šlape na plyn a točí volantem. Kolem smrdí guma a tleskají lidi, až ...

Až se ozve rána a vybuchne zadní pneumatika. Zvuk pálících se gum doplní zvuk o asfalt se brousícího disku. Ve stejný moment se z motoru začne čoudit, načež zakašle a zhasne.

"Co byste chtěli, je to jen starý dvoulitr," směje se Mireček, když vystupuje u auta.

"Jak to vodsuď dostanem?" ptá se ho jeho parťák.

Na rozdíl od Mirečka se nesměje.

"Ale bylo to dobrý, ne?" řekne ještě Mireček.

 

Náhledy fotografií ze složky Autííčka